Když se ručička váhy zastaví…

Napřed šlo všecko dlouho docela dobře. Váha ubývala. Po dvou měsících se ale zasekla. Zatímco prvních dvanáct kilo bylo dole za měsíc a půl, další tři kila zabrala dva měsíce. Já přitom makal jako už dlouho ne.

Padesátka na kole jako něco normálního, hodina na stopade wattů na elipticalu (už jste pod sebou někdy vytírali dva litry potu? Já jo.), vykopal jsem dětem na zahradě díru na bazén, zrýpal zahradu, posekl 3 500 metrů čtverečních pozemku, který jsem vracel (6 hodin v kuse, všude samý hrbol, očistec těla i ducha).

Strava – moc úniků jsem neměl, ale našly by se.  Pocit „to vysportuju“ svádí k prohřeškům. Ale kočíruju to docela dobře, Martinových rad se držím. V pohybu i na talíři.

Jen ta hmotnost.

Ručička váhy je pro člověka, který začal na 146,5 kg a zasekne se na 131,5 kg docela průser, když jste se hecli, že od konce ledna shodíte do prázdnin tolik, aby váha ukazovala metrák.

Dneska jsem měl s Martinem pracovní schůzku v Ostravě. Pokukoval po mně, jestli je na mě vidět, že hubnu, a když jsme končili, říká: „Hele, já si vás převážím a přeměřím.“ Nechtělo se mi, jsem po nachlazení, víc než týden jsem se moc nehýbal a stravovací režim taky nebyl žádná sláva, ale co dělat – šéf je šéf.

Chcete vědět, jak jsem dopadl?

Takhle jsem na tom byl 19. ledna:
Váha: 146,5 kg
Množství tuku: 44,5 % – sakra hodně
Voda: 44 %  – dost málo
Čistá tělesná hmotnost: 77 kg
Bazální metabolismus: 2 560 kcal
Biologický věk: 50 let
Viscerální tuk: 29 (hodnota 30 znamená „máš to fakt nahnutý, kamaráde, začni se sebou něco dělat“)

Takhle jsem na tom 6. května:
Váha: 131,5 kg
Množství tuku: 23 % – mnohem lepší!
Voda: 54  % – mnohem lepší!
Čistá tělesná hmotnost: 97 kg – extrémně dobrý!
Bazální metabolismus: 3 100 kcal (kdo to bude živit? ;)
Biologický věk: 31 let
Viscerální tuk: 14 – pořád dost, ale pokles náramný.

Co dodat? Jen to, že na svoje výsledky po necelých čtyřech měsících zírám jak tele na nová vrata. Moc jsem se vázal na váhu, a když se ručička zastavila, začal jsem ztrácet motivaci. Kdybych neměl závazek slibu Martinovi, že to pod jeho vedením dám, asi bych se na všecko vykašlal a vrátil se k režimu, který jsem poslední čtyři roky měl – zažírat stres, nehýbat se, kouřit.

Výsledky měření jsou pro mě fakt velkým nakopnutím do další práce – začínám běhat, uvažuju o silničním kole místo horala, blbnu s plankem a kettlebellem. Pokud mě chcete potkat naživo, na konci května půjdu Prčice – z Tábora 43 km trasu.

Pro dnešek všecko. Tedy ještě jedna věc. Díky, Martine, fakt si pomoci výživového guru moc vážím!

Jo a takto okomentoval Martin moje snažení na Facebooku ;)

koment

Po pěti týdnech jsem byl grogy. Jeden krok stačil, abych získal zase šťávu

Panoramix vymyslel kouzelný nápoj, který dal Asterixovi neskutečnou sílu. Gumídci měli hopsinkovou šťávu, po níž skákali jako diví. Martin Jelínek, můj mentor a poradce v proměně tlouštíka ve člověka, má kouzelné šťávy taky. Čerstvě lisované, ze zeleniny a (v menší míře) ovoce. A mně tyhle šťávy daly zase šťávu.

Dávají i sílu „jako bejk“, energii, regenerace je s nimi tak nějak veselejší. A já si je teď každý den připravuji dvakrát denně. Kolem 2 deci ráno a 3 deci večer.

Změna vnímání únavy je obrovská

Nebyl bych to já, abych Martinův režim, který mi naordinoval před pěti týdny, trochu nešidil – začal jsem si zmenšovat porce a začal jsem si dávat fakt pořádně do těla. Na začátku pátého týdne jsem začal mlít z posledních sil. Když jsem Martinovi pověděl, co se se mnou děje, virtuálně si poklepal na čelo, virtuálně povzdechl a pak doporučil pár změn:

  • Přidat proteinový koncentrát, abych nešel do katabolismu (ne, že bych v něm vlastní vinou nebyl)
  • Zvětšit porce. A protože trénuju hlavně odpoledne, dát si klidně dvojchodovou večeři (polévka + hlavní chod).
  • Třetí a nejzásadnější doporučení znělo: chce to do sebe dostat co nejvíc antioxidantů, minerálů, vitamínů a živých enzymů. Tak hajdy koupit odšťavovač a dělat si freshe. Ne smoothie, freshe, smoothie je něco jiného, byl jsem ještě poučen.

A tak jsem šel a koupil. Odšťavovač se šnekem, protože odstředivka ovoce a zeleninu jen rozseká a šťáva rychle zoxiduje (tj. její účinky na tělo jsou šmahem pryč). Pak jsem nakoupil za pětistovku mrkev, červenou řepu, okurky, petržel, celer a jablka a od té chvíle se nemůžu dočkat chvíle, až si vylisuju svoji pravidelnou dávku ;) ImgW

Jak na mne šťávy působí?

  • Měly by projímat, ale asi mám nějaké odolné střevo. Projímání mě míjí.
  • Co mě nemíjí – dojímání. Fakt se dojímám nad tím, že už tři dny šťávování mi vrátilo zpátky sílu, která mi už začala fakt hodně chybět. Třeba dneska jsem poprvé po letech ujel 30 km na kole. A to ještě pořád vozím 136 kg s sebou ;).
  • Ranní dávka šťávy mě nakopne. Skutečně nakopne. Člověk má prostě chuť dát si dvacet kliků. Bez keců. Bez prokrastinování.

Šťávy mě baví. Stejně jako Martina, který o nich napsal inspirující článek. Nebudu vám říkat, ať je zkusíte taky, protože každý má svojí hlavu, ale stejně – zkuste je. Jenom nezapomeňte pořídit šnekový odšťavovač, ne odstředivý. Já koupil na Alze Rohnsona v akci (ze 4 tisíc na 3 tisíce) a zatím drží.

A to šťávujeme celá rodina. včetně tří dětí.

Co a jak si vařím, když si vařím bez masa

Tedy vaříme. Manželka se stala vegetariánkou taky. Jednou vařím já, jednou ona. Recepty bereme hlavně ze Školy zdravého vaření (projekt Martina Jelínka, který mě vede coby výživový a sportovní poradce). Nebo si je vymýšlíme. Nebo si přizpůsobujeme jídla, která nám chutnali v nevegatariánské podobě.

Co jíst určitě je, i když si člověk napřed říká – žádné maso, žádná vejce, mléčné výrobky jen kysané nebo kozí… co já budu jíst? V jedné větě – hodně zeleniny, trochu ovoce, obiloviny (mimo pšenici), luštěniny (s mírou), ořechy, kváskové pečivo (žitné, s mírou). Jím 4×denně, nějakým vážením surovin nebo počítáním kalorií se nezdržuju. Střídám „sladké“ a „slané“ varianty jídel a hlavně – netrpím hlady.

Co používáme při vaření jako vegetariáni v kuchyni?

Jen pár tipů. Další zase někdy příště.

  • Tempeh a tofu – polotovary ze sóji s vysokým obsahem bílkovin. Tempeh smažíme, pečeme, grilujeme, vaříme… prostě všechno, co bychom dělali s masem. Tofu používáme doma jako rychlý zdroj bílkovin – rozkrájíme kostku do krémové polévky z pórku, kapusty nebo jiné zeleniny. Po kole perfektní na doplnění proteinu.
  • Tempeh si vyrábíme domácí. Startér na kilo tempehu vyjde na desetikorunu, pytlík bio sóji na čtyřicet. Výroba tempehu je snadná, chuť fantastická. Oproti kupovanému tempehu ušetříme cca 75 % ceny.
  • Hraška – polotovar z hrachu, bezva věc na zahušťování polévek, které nemixujeme. Třeba v bramboračce nepostradatelná.
  • Zeleninový bujón Eden Würzl – bio, bez palmového oleje, bez ztužovačů, bez glutamátů. Balení za 80 Kč vystačí na 13 litrů vývaru.
  • Himalájská sůl – růžově zabarvená, podle Wikipedie obsahuje 87 různých minerálních látek.
  • Tamari – sojová omáčka. Tuhle značku doporučil Martin, používáme ji tedy.
  • Nigari – mořská sůl pro výrobu domácího tofu.

Takhle vypadá doma připravený tempeh:

12670300_10208437393595183_1595261150035527593_n

Na závěr pár čísel:

Hmotnost 24. ledna: 146,5 kg.
Hmotnost 16. února: 139 kg.

Cílem je 10 kg měsíčně. A to až do prázdnin.

Ještě pohybová aktivita – crossový trenažér + kolo + fitness chůze – od 24. ledna sympatických 274 km za mnou.

Druhý týden. Kolo je bezva kámoš

Na konci rekapitulace minulého týdne jsem psal, že dneska vás pozvu do kuchyně. Nepozvu. Pozvu vás na kolo. Kolo je totiž podle mě jeden z nejlepších způsobů, jak se zbavit tuku.

Na rozdíl od elipticalu, na kterém doma běhám, když nemůžu ven, není kolo nuda. Na rozdíl od běhání kolo neničí nám s hodně kily navíc kolena, i když – přežeňte to s chtěním nebo se na kole blbě posaďte a femoropatelární syndrom vás nemine.

Já kolo vyměnil za eliptical v půlce týdne – nejmladší už zase chodí do školky, venku je skoro jaro a Soběslav, to je cykloráj. Placka, sem tam táhlé stoupání, když se chci zničit, dám si párkrát Svákov kolem dokola.

Pár postřehů z kola

  • Jezdím na horalovi. Jde o nějakou „střední třídu“, cena kolem 15 tisíc, nic nevrže, přehazovačka spolehlivá. Kolo jsem kupoval loni na podzim a měl jsem strach, že váha 145 kg bude při pořízení kola limitující. Nebyla. Nemám nijak nadstandardní výplety, na kole ale jezdím, nejezdím cross. Jediné, co jsem udělal – dal jsem umělohmotnou pásku na ráfek, aby ořezy otvorů pro dráty nepíchly duši.
  • Nervu to na sílu – jsou kopce, které prostě zatím nedám. Na druhou stranu, jak roste fyzička a mizí kila, podobných kopců je pořád míň. Je bezva, že s fyzičkou roste i psychická odolnost – z kopce, který vyšlapeš, už nemáš příště strach a dáš ho znovu.
  • Vegetariánská strava mi na kole hodně pomáhá. Když jsem jezdil na kole s low-carb, měl jsem po třech kilometrech pocit, že lehnu a už nevstanu. Chyběla mi energie. A vůlí to překonat nešlo.
  • Kolo vs. běh vs. rychlá chůze – běhat asi nikdy nebudu. Chůze je fajn, ale – trvá to moc dlouho, než člověk někam dojde. Na kole se dá za dvě tři hodiny objet třeba 50 km. A člověk nemá moc času se nudit – na silnici auta, v terénu terén, na oblíbených cestách psi a pěší. Na kole utíká pohyb nejvíc.
  • Hodina denně přes týden, dvě hodiny v sobotu nebo neděli. Takhle jsem si to nastavil. Necítím se unavený, nebolej mě kolena, cítím, že je mi volnější oblečení.

11889613_10207385783705593_1507964933971299774_n

První zleva je moje ;)

Když jsme se s Martinem, který mě jako profík vede, sešli a probrali moje možnosti, řekl: „Vašich třikrát týdně hodina pohybu je teda dost málo. Každý den 50 minut bude optimální.“

Měl pravdu. I když jsem si, poblázněný programy typu Čtyřhodinové tělo, kde stačí k hubnutí kromě úpravy jídelníčku čtyři hodiny cvičení měsíčně, myslel, že mě to spíš uškodí, protože „nadměrný pohyb je stres pro tělo, které se pak brání“ – opak je pravdou. Za dva týdny 6 kilo dole a to se nijak neomezuju v jídle (v rámci vegetariánského jídelníčku).

Abych nezapomněl – kolo mě baví i proto, že mám přesné statistiky, kolik najedu, kolik energie spálím a jak dlouho mi to trvá. Používám Endomondo. A vám ho doporučuju taky. Co mám vyzkoušeno, Endomondo na Androidu vybije baterku tak 20 % za dvě hodiny používání.

A ještě k váhovému úbytku – 24. ledna jsem začínal na 146,5 kg. Dnes (7. února) mám 140,3 kg.

První týden za mnou, skoro čtyři kila dole

24. ledna 2016. V tenhle den začala moje proměna pod odborným vedením Martina Jelínka. Začínal jsem na 146,5 kg, dnes mám 142,7 kg. Cítím se subjektivně dobře, tělesná aktivita mi nevadí ani z desetiny tak, jako mi vadila při low carb, kdy jsem cítil, že aerobní aktivity nedávám.

Po prvním týdnu rekapituluji:

  • Na elipticalu (Reebok C5.1e) nalítáno 69,5 km. Aerobní sport dávám každý den aspoň 50 minut. Tento týden mám jeden den výpadek, bylo kino a celý den nebyl čas.
  • Běhám tak, aby frekvence byla minimálně 60 otáček za minutu, watty střídám, maximum je tak kolem 150 wattů, což už je docela do kopce.
  • Co chci v pohybových aktivitách změnit – hned jak půjde naše nejmladší po zlomenině ruky zase do školky, vytáhnu kolo. Je to větší zábava. Třetího února bych měl začít ;)
  • Chci začít běhat (jezdit) ráno nalačno. I to půjde, až budou děti ve školce opět obě ;)
  • Stravování – držím se „Talíře“, který mi navrhl Martin Jelínek. Není to žádný detailní rozpis, ale mám jasně daný poměr živin.
  • Nehlídám kalorie a neženu ani hlídání bílkovin do extrému. Zatím s Martinem přepínáme metabolismus do stavu „aktivní“ a startujeme detoxikační pochody. Budování hmoty začne později.

U každého článku si dovolím malé moudro. Třeba bude užitečné i pro vás.

Vzdát se všech neřestí najednou je první krok, jak to podělat

Mám rád Kofolu bez cukru. Byly doby, kdy jsem do sebe při práci nalil dva litry jako nic. Že mi pak bylo docela blbě, asi netřeba říkat. Každopádně, Kofolu bez cukru jsem si nechal jako takovou svoji „pojistku proti šílenství“.

V půlce prosince jsem totiž přestal kouřit. Na začátku ledna jsem se vrátil po 20 letech k vegetariánství. Zároveň jsem přestal používat umělá sladidla, kterými jsem do té doby nahrazoval cukr. Vzdát se  i poslední malé neřesti by tak pro mě bylo pocitově přes čáru. Dvoulitrovku Kofoly mám teď na týden.

A osobně si myslím, že ten termín se bude prodlužovat, protože mi sama od sebe přestává chutnat.

Pro dnešek vše, za týden ahoj. Pozvu vás do kuchyně.

Marcel